Knihovna

Horňácký kroj

Kořeny a symbolika kroje

Zahalování člověka do oděvu je doloženo již od pravěku a vždy mělo splňovat stejnou podmínku jako dnes – chránit člověka před zimou. Teprve později se přidaly také funkce estetická, etická a mnohé další. Vývoj oděvu byl těsně spjat se životem lidu. Během roku měl venkovský člověk vedle dní usilovné práce i dny sváteční. Ke každé této příležitosti se jinak připravoval a jejich ráz podtrhával i svým oblečením. Práce na poli, dřevorubecké i pastevecké zaměstnání vyžadovaly jiný oděv než svátky a obřady.

V lidovém oděvu (kroji) se nejvýrazněji odráží osobitost určitého regionu. Oděv prodělával na jednotlivých územích často velmi složitý vývoj, do něhož zasahovala řada faktorů, které mnohdy způsobily celkovou přeměnu charakteru lidového oděvu. Co se slavnostního kroje týče, jedná se o charakteristické strojení obyvatelstva na určitém území, specifické pro danou sociální vrstvu, dokazující současně stupeň vkusu, technické vyspělosti, bohatství a praktičnosti.

Rozlišujeme celou řadu krojů, např. městské, stavovské, služební, vojenské, selské, panské a lidové. Označení lidový kroj vyjadřuje oděv, který vznikal svébytně na určitém území, kde se neustále rozvíjel a uchovával, vzdoruje cizím vlivům. Zachovával se zejména na odlehlejších částech země, které nestíhaly jít s duchem doby a měnit kroj podle módy. Jedná se tedy o ustrnulé zbytky bývalých módních doplňků rozšířených mezi lidem, který se je pokoušel volně transformovat a uplatnit pro vlastní použití.s

fertuska fertuska fertuska

Stopy pravěkého osídlení

První stopy pobytu člověka na dnešním Horňácku spadají do období neolitu, tedy mladší doby kamenné. V oblasti sice nebyly nalezeny zbytky keramiky, která je známkou trvalejšího osidlování, ale nalézáme zde celou řadu hlazených nástrojů – kamenných seker a jiných zbraní. Na základě jejich množství lze usuzovat na existenci větší industrie v okolí Velké, která svými výrobky zřejmě zásobovala celé okolí. V době neolitu se mezi původnějším zemědělským obyvatelstvem začínaly objevovat nové pohyblivé pastevecké skupiny.

Doba bronzová je na nálezy mnohem skromnější. Na vrcholu kopce Šumárník nad Kněždubem se našlo několik důkazů o existenci staré bronzové zemědělské civilizace, a to střepy únětické keramiky a nádob věteřovského typu. Tyto nálezy pocházejí z dokonale opevněného pravěkého hradiska, jehož valy a příkopy jsou dodnes kolem celého vrcholu Šumárníku dobře zachovány. Bylo zřejmě využíváno až do mladší doby bronzové, naposledy byl kopec obydlen ve starší době železné. Největším nálezem této doby je však u Javorníka náhodně objevená sekera, která patřila lidu mohylové kultury.

Z doby železné postrádáme výraznější nálezy s výjimkou důkazů existence dvou halštatských kultur v nejbližším okolí Horňácka, které nám napovídají, že na daném území zřejmě docházelo ke stykům a prolínání odlišných kulturních a etnických skupin. Podle nalezených pohřebišť lidu popelnicových polí na celém území východní Moravy, západního Slovenska a horního Ponitří usuzujeme na jeden kulturní i etnický celek, který svým jižním okrajem zasahoval do oblasti Bílých Karpat. Mladší halštatské období je pak archeologicky doloženo pohřebištěm v údolí říčky Veličky u Lipova.

Co se týče ostatních kulturních vlivů, jsou nálezy nedostatečné pro formulování podložených závěrů. V archeologických pramenech zatím nenalézáme stopy kultury laténské, jejímiž nositeli byli u nás v posledních třech stoletích před Kristem Keltové, ani germánské.

Středověké osídlení Slovany

Co se týče kultury slovanské, údolí Veličky mezi Velkou a Lipovem bylo v 9. století osídleno právě slovanským obyvatelstvem. Zajímavá je v této souvislosti existence rozlehlého a dokonale opevněného hradiska na vrcholu Hradiska (nad vesnicí Javorník). Podle nejasných zpráv (pocházejících od neodborníků) o nálezech pravěkých střepů v oblasti Hradiska, které zabírá strategickou pozici nad horským přechodem, se lze domnívat, že se jednalo o útočiště slovanského obyvatelstva před avarskými nájezdníky a později před vpády Maďarů. Ovšem nedostatek nálezů brání přesnému datování hradiska, které mohlo vzniknout již v pravěku a pro svou výhodnou pozici sloužilo až do dob mnohem pozdějších.

První písemné památky o dnešním území Horňácka pochází ze 13. století. V zakládací listině velehradského kláštera z roku 1228, potvrzené Přemyslem Otakarem I., připadají klášteru mezi jinými statky také území Veliké, „na jednu ves stačící“. Klášteru patřila jen část pozemků Velké a odlehlé území bylo v nájmu šlechticů, což s sebou neslo různé komplikace. V roce 1447 byla Velká s Javorníkem odkoupena pány z Kravař a Horňácko se v celém svém rozsahu stalo částí strážnického panství. Od této doby patřily horňácké obce Strážnici téměř definitivně.

Husité, reformace a období rozvoje

Husitské revoluční hnutí lehce proniklo až za hranice strážnického panství. Právě pro jeho příslušnost k husitství poplenil roku 1421 Zikmundův vojevůdce Pipo Spano z Orozy celé panství. Na průběh husitského hnutí na jižní Moravě měla velký vliv blízkost husitského tábora v Nedakonicích u Uherského Hradiště. Husitské války zanechaly také na Strážnicku a Horňácku řadu zničených obcí, a už tak řídké hraniční osídlení ještě prořídlo.

V 16. století se na Horňácku objevují dvě protestantské církve, luterská a bratrská. Náboženská proměna se odrazila jak v kulturním vývoji, tak ve zlepšení pohraničních vztahů se Slovenskem, odkud na moravské území přešla řada učitelů a kněží. Z dochovaných pramenů je zřejmé, že se obě vyznání navzájem velmi dobře snášela. Koncem 16. století zaznamenávají prameny velký růst horňáckých obcí. Jestliže jinde na Moravě je touto dobou průměrná velikost vesnic 20–30 osedlých hospodářství, pak průměr na strážnickém panství je 64 osedlých. Obě místní městečka Velká a Lipov jsou větší než mnohá poddanská města. Celkově v této době zaznamenáváme velký hospodářský i kulturní růst a vznik cechů (mlynářského, krejčovského, kovářsko-kolářského, kožešnického, tkalcovského, soukenického). Městečko Velká mělo dokonce 115 domů. Důležitou úlohu v tomto růstu patrně sehrála významná obchodní cesta, která vedla z Kunovic přes Ostrožskou Lhotu, Blatnici a Velkou na uherské Vrbovce. V dobách míru zde panoval čilý obchodní ruch, vodil se tudy dobytek a každý obchodník musel ve Velké v celním domě „na tricátku“ zaplatit daň, tzv. „tricátek“, kdy musel odevzdat třicátý díl z dováženého a vyváženého zboží. Rozkvět v této době dokládá i to, že městečko Velká mělo lázně a lazebníka. Souběžně probíhá další kolonizace a vznik nových osad (Nová Lhota), rozšiřování panského podnikání, zakládání rybníků, nové vinařské výsadby, dokonce na území Horňácka, které nebylo pro pěstování vína nijak vhodné.

usedlost_velka kostel_javornik

Bílá hora a čas porob

Po příznivém 16. století však přichází století 17., které pro kraj znamenalo řadu pohrom. Vpády nepřátel, které souvisely s širším konfliktem mezi katolickými Habsburky a českými a moravskými protestantskými stavy, se staly častými událostmi, což zapříčinilo velkou chudobu a emigraci místního obyvatelstva. Není nutné rozebírat jednotlivé vojenské události a bitvy na našem území, podstatné jsou následky pro obyvatelstvo. Vojáci, a bylo jedno zda to byli uherští žoldnéři, stavovští či císařští, měli společné jediné: po cestě rabovali, loupili a okrádali zdejší obyvatelstvo. Ještě horší bylo zahájení ostré protireformace ze strany císaře a katolické církve v čele s kardinálem Ditrichštejnem. Vyháněni byli kněží i samotný strážnický pán Jan Jetřich ze Žerotína, který se nakonec usídlil na Slovensku ve Skalici. Strážnické i uherskoostrožské panství připadlo po porážce na Bílé hoře pánům, kteří bojovali za císaře, což se spolu s novou hospodářskou situací projevilo úpadkem panství. Oba noví majitelé se snažili různými způsoby převést obyvatelstvo na katolickou víru. Protestantské sbory a fary byly zrušeny a horňácké obce byly přiděleny katolickým farářům ze Strážnice. Zanedlouho byli přivoláni i jezuité. Období nátlaku vedlo nakonec k dalším útěkům obyvatelstva na uherskou stranu, na Slovensko, které bylo vhodným azylem pro ty, kdo nechtěli přestoupit na katolickou víru. Po třicetileté válce zůstal kraj téměř prázdný a zpustošený – například ve Velké bylo touto dobou 253 domů, z toho však 216 pustých.

V průběhu padesátých let 17. století se Horňácko pomalu vzpamatovávalo z válečných pohrom. Tyto snahy však byly opět přerušeny, tentokrát vpády Turků od roku 1663. Turecká a Tatarské vojska se valila přes Moravu na Vídeň, kde měla posílit vlastní, již bojující řady. Hned první turecký vpád do Velké zapříčinil vypálení městečka, a to včetně kostela, panského dvora a tří mlýnů. Turci odvlekli dobytek, ovce, pobrali obilí a zbytek spálili. Obyvatele pobili, znásilnili a mladé chlapce odvlekli s sebou jako budoucí vyzvědače.

Když se obyvatelstvu podařilo probrat z děsivých zážitků, přišla nová pohroma: z Uher ze začal šířit mor. A po moru začaly nové uherské nájezdy, tentokrát Imricha Tökelyho. Jak lze vidět, vpády nepřátel postihovaly v této době Velkou a celé Horňácko v pravidelně se opakujících intervalech zhruba po dvaceti letech. V roce 1703 vypuklo v Uhrách další povstání proti císaři Leopoldu I. vedené Františkem Rakoczim. Povstalci obsadili Slovensko a pokračovali směrem na Moravu, kde doufali, že se k nim připojí tamní poddaní. Na Vrbovcích jich bylo hlášeno přes 3000, a ti dorazili postupně k Velké. Proti Kurukům zasáhly jednotky z Ostrohu, ale po jejich odchodu povstalci útočili znovu a znovu. Obyvatelé se tak museli postarat sami o sebe a nemohli čekat na pomoc zvenčí. Obranou taktikou byly například strážní ohně na kopcích, které zdaleka varovaly obyvatele před blížícím se útokem. Důležitým bodem byl kopec Hradisko a odtud se předával signál třeba na Strážnou hůrku (kopec, který proslul právě začátkem 20. století umístěním výstavního pavilonu a ateliéru Horňácké skupiny; od padesátých let pak pořádáním Horňáckých slavností). Nájezdy kuruckých oddílů pokračovaly i v následujících letech, jejich frekvence naštěstí nebyla tak intenzivní. Postupně nájezdníky vystřídali loupežníci, kteří utvořili skupiny po celém kraji.

Osmnácté a devatenácté století

V 18. století pokračovala protireformační ideologická činnost, prováděná jezuity a piaristy. Jezuité si často stěžovali na tvrdohlavost zdejších lidí a na jejich setrvávání ve staré víře. Za největší „hnízda kacířů“ byly označeny Velká a Hrubá Vrbka. Jezuité se pokoušeli jednat také v Javorníku, kde však pro značný odpor obyvatelstva nenašli bezpečné zázemí a jejich mise selhala. Javorník zůstal dodnes evangelickou obcí, kde je netypicky velké procento lidí zapsáno v Českobratrské církvi evangelické. Na Horňácku totiž posilovali víru lidí kněží z uherské strany: pravidelně se pořádala tajná setkání v lesích, kde se kázalo a četlo z Bible. Lidé se tak nevzdávali a čekali na lepší časy, což se jim vyplnilo roku 1781, kdy byl vydán Toleranční patent.

Přelom 18. a 19. století je charakterizován napoleonskými válkami. V paměti lidí tato doba zůstala také díky častým odvodům na vojnu, které probíhaly většinou násilnou formou. Války trvaly dlouhou dobu a na jejich konci přišla opět zkáza, drahota a nedostatek potravin. Krize vyvrcholila roku 1811, kdy došlo ke státnímu bankrotu. Bankrot se dotkl i horňáckých obyvatel a kvůli nedostatku se začalo pašovat zboží z Uher.

Roku 1831 byla na naše území zavlečena cholera, další pohroma v dlouhé řadě událostí. Roku 1847 došlo ve Velké k velkému požáru, shořela většina usedlostí a radnice, která už nebyla obnovena. Roku 1850 došlo k dalšímu požáru, kdy vyhořel i farní archiv. Tento požár vypukl po žních, shořela místní škola a přes 60 stavení se všemi zásobami obilí, potravin, slámy.

Revoluční rok 1848 se na Horňácku neprojevil tak intenzivně jako v jiných oblastech naší země či v zahraničí. Ještě dlouho se zde udržovaly předchozí feudální přežitky. Mezi nejdůležitější výsledky ale samozřejmě patří zrušení roboty.

Obecně je 19. století charakterizováno postupným sbližováním obyvatelstva na protilehlých stranách hranic. Na Horňácku se tak začal silněji projevovat vliv obyvatel Slovenska, především v nářečí, lidových zvycích, hudbě a písních.

Přerod kraje ve 20. století

Vývoj ve 20. století víceméně kopíruje obecné rysy vývoje celé republiky. Po válce a vzniku ČSR se například mnozí lidé vydávali za prací do Ameriky. Ve dvacátých a třicátých byla zase projevem modernity kinofikace, probíhající po celé republice – kino vzniklo ve Velké, v místní obecní hospodě. Horňácko se za druhé světové války stává důležitým místem boje proti okupantům – přes pohraniční region se převáděli lidé na Slovensko a odtud dále do zahraničí, ke konci války se pak v Bílých Karpatech formují partyzánské skupiny. Činnost a mučednická smrt biskupa pravoslavné církve Gorazda, rodáka z Hrubé Vrbky, který byl popraven nacisty za spoluúčast na atentátu na Reinharda Heydricha, zakládá v kraji tradici pravoslaví. V roce 1989 vzniká v Hrubé Vrbce Pravoslavný monastýr svatého Gorazda.

zne_louka
Žně v Louce

Pro dnešní podobu Horňácka je určující proměna zemědělství a rozvoj průmyslu po druhé světové válce. Kordárna, továrna na výrobu průmyslových textilií, byla založena v roce 1948 a postupný růst velické „fabriky“ začal mít velký vliv na přerod do té doby výhradně zemědělské oblasti. Obzvláště v souvislosti se zestátněním půdy a dobytka, které proměnu životního stylu místních obyvatel dokončilo. Na rozdíl od oblasti Sudet nebylo česko-slovenské pohraničí po válce uměle dosídleno, a tak se po revoluci někteří z místních opět vrací k dávným statkům a krajinné paměti svých rodin – obnovují se především sady, málokdo už ale chová slepice, natožpak dobytek, který už v zemědělských družstvech zůstal.

Místní povědomí o kulturní jedinečnosti Horňácka bylo utvářeno už od 19. století působením intelektuálů. Mimo jiné šlo o etnografy a folklorní sběratele, ale také o výtvarníky, kteří na odlehlém Horňácku nalézali inspiraci. Jejich působení stálo také u zrodu dlouhé tradice Horňáckých slavností, největšího svátku místního folklóru vzniklého v roce 1957.

použitá literatura

kolektiv autorů: Horňácké Slavnosti 1957-2007, multimediální almanach, Velká nad Veličkou, 2007.
Martin Dosoudil: Velká nad Veličkou, Století proměn městečka „Weliká“ (od počátků do roku 1945), Břeclav: Obec Velká nad Veličkou a Petr Brázda vydavatelství Břeclav, 2007.
Dušan Holý, Václav Frolec a kol.: Horňácko, Život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat, Brno: Nakladatelství Blok, 1966.
Josef Planita: Církevní dějiny Velké nad Veličkou, rukopis.

FUTRA
Fotografie pochází z monografie Horňácko.

nahoru